Bezproblémová terasa – realita či utopie?

Na jednom semináři před mnoha lety, na téma Terasy a balkóny mi jeden renomovaný a uznávaný architekt řekl: „Vážený pane, já znám terasy pouze jednoleté a dvouleté…“ Na to jsem mu odpověděl, že má pravdu, ale není to chyba samotných teras, doporučených postupů a vybraných materiálů, ale nekázeň a nerespektování základních principů.

Dlažba na terase je pro obkladače považována za jednu z největších výzev. Systém Ceresit nabízí produkty a systémová řešení, díky nimž, pokud budou dodrženy pokyny pro zpracování materiálů a práce na terase budou prováděny správným způsobem, je možno prodloužit životnost terasy na mnoho let.

Jako první je nutno si ujasnit pojmy a rozdíly mezi terasami a upozornit na způsoby jejich provádění.

Terasa nad vytápěnou místností

Terasa nad vytápěnou místností je zvláště citlivá na teplotní rozdíly a související deformace materiálů, betonová deska s délkou strany 6 m může díky teplotním rozdílům změnit své rozměry až o 6 mm. Systém Ceresit se proto skládá ze dvou flexibilních hydroizolačních vrstev:

Hlavní izolace – např. samolepicí bitumenový izolační pás Ceresit BT 18

• zabraňuje pronikání vodní páry stropem do horních vrstev terasy
• zabraňuje vzniku vlhkosti, viditelné jako vlhké skvrny a plísně na stropě místnosti pod terasou

Povlaková izolace pod dlažbou – např. flexibilní, dvousložková těsnicí hmota Ceresit CR 166

• poskytuje účinnou ochranu proti dešťové vodě, zabraňuje vzlínání vlhkosti z vyrovnávací vrstvy a tepelné izolace

Obr.1: Terasa nad vytápěnou místností

Obr.2: Terasa nad vytápěnou místností použité produkty

Terasa na terénu

Hydroizolace terasy na terénu zabraňuje kapilárnímu stoupání vody z terénu do vrstvy lepidla a vyrovnává napětí způsobené tepelnými deformacemi, což snižuje riziko odtržení dlažby.

Obr.3: Terasa na terénu

Obr.4: Terasa na terénu použité produkty

Technicky vzato, je terasa vnímána jako plochá střecha, jejíž vrchní vrstva je přizpůsobena pravidelné přítomnosti člověka. Představuje horizontální přepážku nad uzavřenou a často vytápěnou místností. Obě strany mají různou teplotu, a proto se zde také často vyskytuje rozdílná relativní vlhkost. Při pokládce dlažby to není jediný faktor, který je třeba vzít v úvahu. Celková konstrukce terasy musí být účinnou bariérou proti dešťové vodě, také musí tvořit tepelnou izolaci, a navíc musí být bariérou proti vodní páře. Je třeba si uvědomit, že vrstvy nad tepelnou izolací jsou vystaveny největším teplotním výkyvům. Aby terasa správně plnila své funkce, je nutné správně naplánovat a provést všechny části jako jsou: podkladní potěr, hydroizolace, tepelná izolace, parotěsná zábrana, utěsnění, lepení a spárování dlažby a dokončovací materiály. Nejdůležitější v projekční a prováděcí práci je proto efektivně kombinovat účinek působení strukturálních deformací spojených se změnami teploty, s úpravami zaručujícími úplnou těsnost, za použití osvědčených technologií a systémů.

Mezi klíčové faktory, které zaručují pozitivní výsledek, patří: správný výběr a použití hydroizolace, efektivní odvod vody a řádně provedené dilatační spáry. Každá fáze práce na terase by měla být pečlivě naplánována a promyšlena. Chyba na jedné vrstvě se odráží na celém zbytku systému a zkracuje tak životnost terasy.

Doporučujeme vám projít seznam nejčastěji se opakujících chyb a samozřejmě je neopakovat:

Výroba vyrovnávacích potěru z běžného betonu

Vyrovnávací potěr na terase má velmi důležitou funkci, je to především tuhá konstrukce, která rozděluje provozní zatížení z podlahy na tepelnou izolaci. Potěry na terasách musí být vodotěsné a mrazuvzdorné. Trvanlivost podlahy samozřejmě závisí na její pevnosti. Pro výrobu potěru se doporučuje použít rychle vytvrzující podlahové potěry pro výrobu potěrů. Alternativně lze použít tradiční potěr, ale musíte si být vědomi značného zpoždění prací v důsledku procesu zrání (min. 28 dní). Správně provedený a ošetřovaný potěr (udržovaný ve vlhkých podmínkách po dobu minimálně 7 dnů) by měl mít konstantní tloušťku min. 5,5 cm. Při vyšších zatíženích nebo nižší tloušťce (min.4,5 cm) může být potěr doplněn výztužnými sítěmi. V tomto případě může být použit cementový potěr (např. Ceresit CN 87 o tloušťce min. 10 mm- 80 mm s dobou zrání 3dny). Konstrukce potěrů z běžného betonu s tekutou konzistencí bohužel často na staveništích přetrvává, to však nezaručuje odolnost vůči kolísání teploty a nedává dostatečnou možnost deformace při dozrání potěru (doba zrání není v častých případech dodržována…)

Obr.5: Vyrovnávací potěr

Žádný nebo minimální spád v konstrukci terasy

Terasa by měla mít vhodný spád, aby byl zajištěn správný odvod srážkové vody z jejího povrchu. Aby bylo možné účinně odvést vodu z povrchu terasy, měl by její spád být v rozmezí 1,5 – 2,5 %. Nedostatečný nebo chybějící spád způsobuje hromadění vody na keramické dlažbě a tím podporuje pronikání vody do konstrukčních vrstev terasy. Spádovou vrstvu je nejlepší provést přímo na podkladní desce konstrukce terasy. V tomto případě mohou být použity tenké cementové potěry (např. Ceresit CN 83 o tloušťce min. 5 mm- 30 mm), které jsou prostřednictvím kontaktní vrstvy spojeny se strukturou terasy a veškeré další vrstvy tak mohou být provedeny ve stejnoměrné tloušťce.

Obr.6: Voda na terase bez spádu místností

Obr.7: Důsledky dlouhodobého působení vody

Špatně provedené dilatační spáry

Změny rozměrů keramických dlaždic způsobené obvykle často neočekávanými, teplotními změnami musí být kompenzovány a správně vytvořené dilatační spáry mohou velmi pomoci. Zkušenosti ukazují, že každá plocha povrchu dlaždic o velikosti 5-6 m2 by měla být oddělena od zbytku plochy spojem vyplněným pružným materiálem, jako je např. polyuretanový tmel Ceresit CS 29. Mohou být také použity silikonové výplně jako Ceresit CS 25, ale jsou méně trvanlivé a musí být po nějaké době vyměněny. Tvar dilatačního pole by měl být blízký čtverci a poměr délky stran by neměl překročit poměr 1: 2. Velikost dilatačního pole určuje velikost lepené dlažby a šířka provedených spár. Je nemožné očekávat dlouhou životnost od velkých formátů dlažby (větších jak 30 cm) nalepených s úzkou spárou do 2 mm.

Obr.8: Nevhodně provedená dilatace lištou

Optimální spára v exteriéru se doporučuje min.5 mm a šířka dilatační spáry min. 8 mm. Chápu zděšení zákazníka, ale jedná se nám o dlouhodobou životnost terasy. I když bývá běžné na mnoha stavbách vyplňovat dilatační spáry elastickou minerální spárovací hmotou, její deformační schopnosti nestačí pro pracující terasové dlažby a proto je nutné používat pružné těsnící tmely s těsnicím provazcem nebo dilatační lišty.

V konstrukci terasy není žádná hydroizolace

Z vyhřívané místnosti pod terasou se vodní pára také šíří do stropu nad pokojem, tj.do struktury terasy. Pokud vodní pára dosáhne chladnějších vrstev terasy, bude kondenzovat a kondenzace bude proudit na povrch stropu. Proto by měla být na spádové vrstvě konstrukční desky položena izolace, která má jednak funkci hydroizolace a parotěsné zábrany.

Chybějící hydroizolace pod dlažbou vede k tomu, že dešťová voda má otevřenou cestu, může proniknout hluboko do struktury a snadno dosáhnout například vrstvy vyrovnávacího potěru což způsobuje následné poruchy. Flexibilní těsnicí malty se používají k izolaci podkladových potěrů, například Ceresit CR 166, kdy se nepoužívá penetrace nebo Dvousložkové utěsnění Ceresit CL 50 s použitím vhodného penetračního nátěru např. Ceresit CT 17, na tyto vrstvy lze přímo přilepit keramické dlažby lepidly C2 S1 (Ceresit CM 16, Ceresit CM 17, Ceresit CM 22) které mají schopnost kompenzovat tepelné deformace.

Chybějící vrstva hydroizolace na přilehlých stěnách

Podle „Technických podmínek pro provádění a přejímání stavebních prací“ obsažených v normě ČSN 731901 Navrhování střech, by horizontální izolace terasy měla být protažena na stěny obklopující terasu minimálně 15 cm. Toto protažení zabraňuje pronikání dešťové vody do styku mezi deskou terasy a stěnou a zabraňuje dalšímu transportu vlhkosti do stěny.

Použití fólie jako separační vrstvy mezi potěrem a vrstvou tepelné izolace

Toto je běžná chyba návrhu a provedení. Jako ochranu tepelného izolantu před provedením vyrovnávacího potěru je nutné vložit separační podložku. Vložení nepropustné polyethylenové fólie mezi potěr a tepelně izolační vrstvu způsobuje, že se případně pronikající srážková voda z úrovně keramické dlažby přes potěr hromadí na fólii a zvyšuje tak hladinu vlhkosti potěru. Vhodným řešením je použití jako separačního prvku mezi potěrem a tepelnou izolací geotextilie, obvykle s hmotností 200 – 250 g/m2.

Chybějící ochrana proti srážkové nebo vzlínající vodě

Obr.9: Dlouhodobé působení vody na terase bez hydroizolace

Mnoho dodavatelů se domnívá, že dobře přilepená a zaspárovaná dlažba plus dobře a správně provedené dilatační spáry se rovnají dokonalému utěsnění. Nic nemůže být horší, protože drobné výrobní nepřesnosti a mikrotrhliny jsou nevyhnutelné a ať chceme nebo ne, bude srážková voda pronikat do prostoru pod dlažbou. Pokud hlubší vrstvy terasy nemají dostatečnou ochranu, voda způsobí chemickou reakci stavebních materiálů a vápenec obsažený cementu použitém v podkladním betonu je transportován na povrch dlažby a vytváří tzv. „vápenné výkvěty“. Tento jev vede ke zničení celé terasy. Proto je nutná vrstva hydroizolace jako ochrana proti vzlínající vodě z terénu.

Chybějící dilatační spáry v podkladním potěru

Podkladní vyrovnávací potěr je rovněž vystaven tepelným deformacím. Proto je v něm nutné vytvořit dilatační spáry. Tyto spáry by měly rozdělit potěr na dilatační pole ve tvaru čtverce nebo obdélníku, (kde poměr stran by neměl přesáhnout 1: 2). Kromě toho by měly být provedeny vždy, když terasa změní svůj tvar. Dilatační spáry vyříznuté v potěru se musí shodovat se spárami mezi položenými dlažbami. Velikost dilatačních polí při použití běžného betonu by obecně neměl přesáhnout 4 m2. Maximálně jsou doporučována pole o ploše do 10 m2. Při použití hotových potěrů vyrobených v továrně mohou být tato pole větší, například pro potěry Ceresit CN 87 jsou akceptovatelné plochy dilatačních polí 20-25 m2.

Použití nevhodných lepidel

Nejen spáry jsou zodpovědné za přenos deformací, ale také lepidlo použité k lepení dlažby k podkladu. Lepidlo musí být flexibilní a obsahovat kromě cementového pojiva také polymerní pojivo, které způsobuje, že vytvrzené lepidlo kompenzuje změny ve velikosti dlažby vlivem působení rozdílných teplot. Tyto typy lepidel jsou označeny symbolem C2 S1 například Ceresit CM 16, Ceresit CM 17 nebo Ceresit CM 22. Použití standardního lepidla s označením C1 je nejjednodušší způsob, jak docílit v relativně krátkém čase odtržení dlažby od podkladu.

Nepoužívání kombinované metody lepení dlažby

Běžnou technologickou chybou je pokládka dlažby na terase stejným způsobem jako ve vnitřních prostorech, tj. rozprostření lepidla na podklad pomocí zubové stěrky a přitlačení dlaždic na rozprostřené lepidlo. Tento způsob lepení dlažby nezaručuje rovnoměrné rozložení lepidla po celé její ploše. Volné spáry pod dlažbou vedou k tomu, že se v nich vytváří vlivem umístění rosného bodu vlhkost a ta se v nich po celý rok shromažďuje. Je snadné si představit, co se stane, když teplota klesne pod nulu a nahromaděná voda se promění v led …  Dlažba na terasách by měla být přilepena k podkladu kombinovanou metodou tzn., že lepidlo musí být naneseno jak na podklad, tak i na zadní stranu dlaždic.

Obr.10: Nedostatečná technologie lepení

Obr.11: Důsledky dlouhodobého působení vody a mrazu

Nevhodné vpusti na terasách

Častou chybou v konstrukci terasy s vnitřním odvodem vlhkosti je použití stejných drenážních roštů a vpustí jako v koupelnách, které shromažďují vodu pouze z úrovně keramické dlažby. Na terasy musí být použity speciální dvoustupňové terasové vpusti, umožňující utěsnění ve vrstvě hlavní hydroizolace i těsnicí vrstvy přímo pod dlažbou.

Použití běžných minerálních spárovacích hmot

U běžných minerálních spárovacích hmot, které nevykazují žádnou schopnost přizpůsobit se deformaci, vede tato vlastnost k jejich rychlému poškození a proniknutí vody do hlubších vrstev systému. Spolu s velikostí dlažby a malou šířkou spár, dochází při již zmíněné extrémní změně teplot ke změně velikosti dlažby a tím i k obrovskému tlaku vedoucímu k tvorbě trhlin případně až k rozdrcení spárovací hmoty. Proto pro spárování teras musí být použity Minerální flexibilní spárovací hmoty, jako je Ceresit CE 43 Grand’Elit a Ceresit CE 40 Aquastatic a zároveň jsou doporučovány širší spáry.

Obr.12: Nedostatečná šířka spár vedoucí k prasklinám

Obr.13: Důsledky dlouhodobého působení změn teplot

Nevhodné vyřešení konstrukčních detailů

Velmi častou chybou je provedení ukotvení zábradlí do dlažby na terase. Tento detail vyžaduje dokonale provedené utěsnění včetně těsnicích manžet a těsnicích tmelů. Doporučením je umístit sloupky zábradlí z boku tzn. čela terasy a použít např. chemické kotvy, které umožňují lépe utěsnit daný otvor.

Bližší informace o produktech a systémech naleznete na www.ceresit.cz

Doufám, že Vám tento článek pomohl k lepšímu pochopení problematiky a přesvědčil Vás, že můžeme mít i jiné terasy než jednoleté a dvouleté…

Jiří Pavlíček, Senior manager TCS. Henkel ČR spol. s r.o.

Použité obrázky jsou z databáze firmy Henkel  

Obr.14: důsledek nevhodného umístění zábradlí