V současné době se řeší mnohé hydroizolační souvislosti navrhování a provádění šikmých střech, avšak mnohdy se zapomíná na správné nastavení větrání a větrotěsnosti šikmých střešních konstrukcí.

1)

Požadavek na větrotěsnost  střech, zejména zateplených, jednoznačně vyplývá z normy ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, kde pod bodem 7.1.3 je doslova uvedeno: „Tepelně izolační vrstva musí být účinně chráněna proti působení náporu větru“, což si můžeme vyložit i jako potřebu ochrany tepelné izolace proti působení proudění vzduchu.

Pokud totiž náporem větru dojde k pohybu vzduchu v tepelné izolaci, pak dochází k drastickému snížení tepelně izolační funkce takové tepelně izolační vrstvy.

Vzhledem k tomu, že samotná střešní skládaná krytina nemůže tvořit větrotěsnící vrstvu (navíc se pod ní vytváří ventilační vzduchová mezera), pak jedinou vrstvou, která může ochránit tepelnou izolaci vůči takovému vlivu, je Doplňková Hydroizolační Vrstva (původně nazývaná Pojistná HydroIzolace), mezi řemeslníky známá jako „podstřešní fólie/membrána“. To platí za předpokladu, že taková vrstva bude mít slepené přesahy – použije se podstřešní fólie/membrána s integrovanými lepícími páskami pro slepení přesahů nebo se systémovou oboustranně samolepící páskou příslušná membrána v přesahu slepí.

Kdy vlastně problém náporu větru (proudění vzduchu) vzniká?

  • a) u vysokých budov (více jak 3NP), a zejména u budov svojí výškou převyšujících okolní zástavbu
  • b) samostatně stojící budovy ve volném rovinatém terénu
  • c) budovy na samém okraji obce stojící ve volném rovinatém terénu
  • d) budovy na svahu či vrcholu kopce (či v sedle mezi kopci), a to i v nízké větrové oblasti
  • e) budovy uprostřed obce, ale v čele dlouhé ulice (čelně v křižovatce tvaru T)
  • f) budovy ve zvýšené či vysoké větrové oblasti – viz. EN 1991-1-4:2007 (*)
  • g) působení proudění vzduchu ve vysoké ventilační mezeře, která je nutná u nízkých či dlouhých sklonů střech, zejména při použití slabě paropropustných   střešních krytin, které mají výrazně přísnější požadavky na dimenzaci ventilace než skládané keramické/pálené nebo betonové tašky.

(*) POZOR : vysoké větrové oblasti se vyskytují občas i v malé nadmořské výšce místa stavby !!! Navíc od roku 2007 došlo k výraznému navýšení působení větru oproti předchozí normě.

a)

b)

c)

d)

e)

f)

f)

g)

V těchto případech, bez ohledu na konkrétní sklon střechy, by mělo být provedeno slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“, aby tato vrstva mohla plnit také funkci větrozábrany.

Větrotěsnost, tedy potřeba slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“ však nastává i v případech, kdy pod „podstřešní fólií“ vzniká  nezateplená střešní dutina. A čím je tento prostor vyšší, tím je taková funkce důležitější. Pokud totiž „podstřešní fólie/membrána“ není slepena a jako střešní krytina je použita zejména maloformátová skládaná krytina (ať ve formě tašek či plochých šablon), tj. pro vítr prodyšnou střešní krytinu, a stavba se nachází v návětrném místě, pak vzniká vysoké riziko fenoménu horizontálního „průvanu“ skrz střešní dutinu, který větrem hnané srážky, zejména ty sněhové, doslova nasává pod střešní krytinu a volným neslepeným přesahem podstřešní membrány až do střešní dutiny. Situace je pak o to kritičtější, kdy v takové situaci se ještě použije rozevření přesahu podstřešních fólií nějakým materiálem, aby se vůbec nějakým způsobem větrala střešní dutina (viz. níže uvedená část 3).  Takové rozevření přesahu podstřešní fólie je tedy možné použít pouze v případě, že je buď použita pro vítr neprodyšná střešní krytina či v případě, že vůči objektu nepůsobí značný vliv větru. Důsledkem totiž může být skutečnost navátí vodních srážek až do prostoru střešní dutiny  – viz. uvedená fotografie.

„Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud nějaká větrotěsná vrstva pod pro vítr prodyšnou krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén a důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy. A to paradoxně i v případě, že střecha má poměrně vysoký sklon, tedy i pokud je sklon střechy výrazně nad bezpečným sklonem použité střešní krytiny.

Proto i v případě, že tepelná izolace není přímo pod „podstřešní fólií/membránou“ a je použita kdesi v horizontálním stropě umístěném níže pod střešní skladbou, je určitě vhodné ve výše uvedených bodech a) až f) využít slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“. Zvláště to pak platí v případě, kdy tepelná izolace stropu není shora chráněna hydroakumulační vrstvou,  např. vrstvou betonu, což nastává zejména u budov s podkrovím, kde část podkroví tvoří horizontální lehký zateplený strop, či u budov  „bungalového“ typu, kde je použit pouze lehký zateplený strop.

2)

Mnohé chyby při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou často vznikají v situaci, že se má ventilační mezera vytvořit nikoliv pod vysoceparopropustnou krytinou (např. betonovýmí či pálenými taškami), ale pod slaběparopropustnou střešní krytinou (např. plechové krytiny, bitumenové šindele, plastové krytiny,…). Časté chyby zde vznikají nejen při stanovení potřebné výšky ventilační mezery (výšky kontralatě), ale zejména při stanovení a použití dostatečného rozměru otvoru (počtu) ventilačních prvků u vrcholu střechy (ventilační tašky, ventilační hlavice, ventilační hřeben, ..) či u nároží. Tj. velikost otvorů pro výstup vzduchu z ventilační mezery zpět do exteriéru. Bohužel, často najdete tyto chyby i v projektové dokumentaci stavby.

Víme, že faktická nejnižší výška ventilační mezery (kontralatě) by nikdy neměla být nižší než 40 mm. A pokud je délka sklonu střechy větší než 10 m, nebo v případě, že je použita slaběparopropustná střešní krytina a přitom sklon střechy je menší než 25°, je  nezbytné výšku ventilační mezery (kontralatě) výrazně navýšit. Je známo, že u vysoceparopustných krytin (betonové či pálené tašky) je netto otvor pro nasávání vzduchu u spodního okraje střechy do ventilační mezery (do prostoru mezi kontralatě) potřeba rozměru min. 0,2 % plochy střechy, tj. jedné pětisetiny plochy střechy (ale ne méně jak 200 cm2 na každý bm spodního okraje střechy). U vrcholu střechy (hřebene/nároží) pak u takového typu krytiny je potřebná plocha otvorů ventilačních komponentů krytiny min. 0,05% plochy střechy, tj. jedna dvoutisícina plochy střechy. U slabě paropropustných krytin je tomu však úplně jinak.

Tam se totiž výška ventilační mezery (kontralatě) mění podle úhlu sklonu střechy (>45°, 45°-25°, 25°-5°, <5°), kdy např. v případě sklonu 5°-25°  by už měla být kontralať min. 60 mm vysoká. Zároveň se ale dle úhlu sklonu střechy mění i dimenzace velikosti vstupních a výstupních otvorů pro její fungování. Dle úhlu sklonu střechy se požadavky plochy těchto otvorů u spodního kraje střechy pro vstup ventilace pohybují na rozměrech 0,25%, 0,33%, 0,5% a 1% větrané plochy střechy, tedy výrazně více než tomu je u šikmých střech s běžnými betonovými nebo keramickými/pálenými taškami. Navíc, na rozdíl od vysoceparopropustných krytin/skladeb je u nízkoparopropustných krytin/skladeb potřeba plochu výstupního otvoru ventilace (u horního okraje střechy) vytvořit o 10% vyšší než je spodní vstupní otvor/y (u spodního okraje střechy).

Navíc správně nastavené větrání konkrétního typu střešní krytiny je nedílnou podmínkou poskytnutí záruky na použité střešní materiály a je fakticky i konstrukční ochranou dřevěných prvků použitých mezi podstřešní membránou a střešní krytinou. Nemluvě o tom, že správné větrání krytiny se výrazně podílí na snížení přehřívání půdy či podkroví v letním období.

Zároveň ale dimenzaci a fungování ventilační mezery nesmí něco anulovat. Typickým příkladem je například skutečnost, že v případě vznikající střešní dutiny pod podstřešní fólií/membránou je nutné vytvořit průběžné 5-10 cm přerušení fólie/membrány pod vrcholem střechy, kdy se nad tímto otvorem pak z obdobné „podstřešní fólie/membrány“ vytváří „krytka“ chránící tento otvor (s přesahem 15-20 cm). Je však nutné si uvědomit, jaký ventilační komponent střešní krytiny u vrcholu střechy vlastně umožňuje výstup ventilace z ventilační mezery. Pokud to kompletně dimenzačně zabezpečují ventilační tašky v druhé řadě krytiny od hřebene, není problém tuto „krytku“ umístit mezi běžnou kontralať a střešní lať.

Pokud se ale na výstupu ventilace má podílet i/jen ventilační hřeben střešní krytiny, pak je nutné tuto krytku umístit mezi 2 kontralatě, jež mají poloviční výšku než je výška běžné kontralatě na ploše střechy. Aby se horní poloviční kontralatí ventilace vůbec dostala k ventilačnímu hřebeni střechy. Je třeba dbát, aby nevhodně umístěná krytka neuzavřela přívod ventilace k ventilačnímu hřebeni střechy. To by totiž vedlo k částečnému či k úplnému zastavení veškeré ventilace střešní skladby, což pak má mnoho následků, od ztráty teplotní stability podkroví (letní přehřívání), ztráty životnosti či záruky na střešní krytinu a dalších vrstev střechy, až po nepřípustnou tvorbu kondenzací ve střešní skladbě a s tím spojené problémy.

3)

Správnou ventilaci střešní krytiny si již mnozí realizátoři uvědomují, ale často se zapomíná na skutečnost, že pokud zejména u „bungalovů“ vzniká nad zatepleným stropem vysoká nezateplená střešní dutina, je naprosto nezbytné zabezpečit i další ventilaci tohoto prostoru mezi „podstřešní fólií/membránou“ střechy a tepelnou izolací stropu. Výstup vzduchu pro tuto ventilaci tedy zabezpečí výše uvedené přerušení membrány. Kromě toho je nutné zajistit ve spodních přesazích střechy i dostatečné nasávání vzduchu přes ventilační komponenty v podhledu přesahu střechy, a dodržet mezi „podstřešní fólií/membránou“ a obvodovou stěnou (či jejím zateplením) i dostatečnou vzduchovou mezeru pro proudění této ventilace. Není proto možné kompletně uzavřít spodní přesah střechy bez vložení ventilačních prvků, popř. dokonce obvodovou stěnu, její zateplení či instalaci tepelné izolace stropu provést tak, že pod „podstřešní fólií/membránou“ nevznikne dostatečná vzduchová mezera pro proudění vzduchu. V opačném případě pak zejména v chladném období roku vznikají výrazné kondenzace na nosných konstrukcích střechy, které vedou k chybné domněnce, že nefunguje hydroizolační účinnost střechy. Přitom požadavek na větrání střešní dutiny jasně vyplývá i z Pravidel pro navrhování a provádění střech ČR (r. 2014) – viz. str. 33, bod 4.

<   Chybné provedení střechy bez ventilace střešní dutiny (= bez otvorů v podbití přesahů a ucpáním průběhu ventilace tepelnou izolací) a jeho důsledky = nepřípustné kondenzace na nosných konstrukcích střechy

<      Správné provedení střechy s funkční ventilací střešní dutiny. Tj. s dostatečnými otvory i v podbití přesahů a správným průběhem ventilace pod podstřešní membránou, resp. pod  bedněním, na kterém membrána leží

Pokud se pak má řešit ventilace vysoké nezateplené a nevytápěné střešní dutiny nad zatepleným stropem běžného podkroví, vzniká několik možností podle toho jaký má tvar střecha a samotná budova.

a) V případě, že se na střeše použije pro vítr prodyšná krytina a zároveň střecha je např. valbového typu (bez štítů budovy vůči nevytápěné střešní dutině nad zatepleným stropem) či se jedná např. o stanovou střechu bez vodorovného hřebene, je ideální konstrukci provést následně. T.j. tak, že podstřešní membrána bude mít slepené přesahy, ale nezateplená střešní dutina nad zatepleným stropem podkroví vznikat nebude, jelikož část tepelných izolací mezi krokvemi povede až k vrcholu střechy. Tj. kdy bude sice zateplen a parotěsně řešen strop podkroví, ale zároveň část paropropustných tepelných izolací mezi krokvemi povede až k vrcholu střechy. Pak zároveň není nutné podstřešní membránu pod hřebenem přerušovat. Viz. obr.

b) Pokud u jednoduchého tvaru střechy (např. sedlová či polovalbová) z boku vůči nezateplené střešní dutině nad zatepleným stropem navazují plochy štítů budovy, lze použít s takovou pro vítr prodyšnou střešní krytinou další možnost řešení ventilace nezateplené střešní dutiny.T.j. zateplit podkroví jen po úroveň stropu (kleštin) a podstřešní fólie provést se slepením přesahů na difúzním bednění až k vrcholu střechy. Ale zároveň vytvořit systém ventilačních otvorů (mřížek) v ploše rozích štítů budovy (v místě těsně nad tepelnou izolací stropu) tak, aby to pak umožňovalo alespoň částečné proudění vzduchu nezateplenou střešní dutinou. Příslušné přerušení podstřešní membrány a bednění pod hřebenem je zde však nutností. Viz. obr.

c) Teprve v momentě, kdy stavba se střechou s pro vítr prodyšnou střešní krytinou není umístěna v místě s vyšším vlivem větru, či je na střeše jako střešní krytina použita pro vítr neprodyšná krytina, pak lze ventilaci nezateplené střešní dutiny vyřešit pomocí rozevření přesahů podstřešní membrány/fólie, např. pomocí větrací vsuvky. Příslušné přerušení podstřešní pod hřebenem je zde však nutností. obr.

Závěr: Je tedy nezbytné řešit nejen správnou větrotěsnost střechy slepením přesahů podstřešní membrány, a nejen správnou ventilaci střešní krytiny a jejími detaily, ale i správnou ventilaci případné nezateplené střešní dutiny nad vodorovným zateplením šikmé střechy.

I proto se vyrábí podstřešní membrány se 2 integrovanými lepícími páskami pro jednoduché, spolehlivé a rychlé větrotěsné spojení přesahů podstřešních membrán. Popř. příslušný výrobce podstřešní membrány k nim dodává odpovídající lepící či těsnící komponenty, které by se neměly zaměňovat za jiné, tj. výrobcem podstřešní membrány neschválené. Není tedy ostuda, když někdo něco nezná, nebo si něčím není jistý. Nikdo nemůže znát vše. Je však důležité vědět, kde a u koho najít relevantní informace či poradenství, zejména pokud je navíc bezplatné.

autor: Jan Rypl